Podáním výpovědi může rozvázat pracovní poměr jak zaměstnavatel, tak zaměstnanec. V obou případech má zaměstnanec nárok minimálně na dvouměsíční výpovědní lhůtu. Zaměstnanec má nárok na odstupné pouze tehdy, pokud výpověď z pracovního poměru podá jeho zaměstnavatel.
Obsah článku
Výpověď podaná zaměstnavatelem
Z jakých důvodů může dát zaměstnavatel zaměstnanci výpověď? Zaměstnavatel může ve výpovědi použít pouze důvody, které jsou uvedeny v paragrafu 52 zákoníku práce. V opačném přídě je výpověď z pracovního poměru neplatná. O jaké důvody se jedná?
- Jestliže se ruší firma, kde zaměstnanec pracuje, nebo její část.
- Jestliže se tato firma nebo její část stěhuje.
- Pro nadbytečnost.
- Pokud zaměstnanec nemůže dosavadní práci kvůli pracovnímu úrazu nebo kvůli nemoci z povolání dále vykonávat dosavadní práci.
- Pokud zaměstnanec pozbyl vzhledem ke svému zdravotnímu stavu dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci.
- Jestliže zaměstnanec nesplnil předpoklady stanované právními předpisy pro výkon sjednané práce.
- Z důvodu závažného porušení pracovních povinností.
Výpověď podaná zaměstnancem
Naopak zaměstnanec může podle zákoníku práce podat výpověď z pracovního poměru z jakéhokoliv důvodu.
Nárok na odstupné
Zaměstnanci, který dostal od svého zaměstnavatele výpověď, náleží odstupné. Zaměstnanec má rovněž nárok minimálně na dvouměsíční výpovědní lhůtu, a tedy ještě na měsíční platy. Zaměstnanec se zaměstnavatelem se samozřejmě mohou na délce výpovědní lhůty dohodnout. Výpovědní lhůta však musí v každém případě trvat minimálně dva měsíce.
Výplata odstupného
V případě, že zaměstnavatel dá zaměstnanci výpověď z pracovního poměru, zaměstnanci podle zákoníku práce náleží odstupné. Odstupné přitom zaměstnavatel musí svému zaměstnanci vyplatit po skončení pracovního poměru v nejbližším výplatním termínu.
Zaměstnanec však může odstupné dostat přímo v den odchodu ze zaměstnání nebo v pozdějším termínu výplaty, na kterém se písemně dohodl se svým bývalým zaměstnavatelem.
Výpočet odstupného
Jak se počítá výška odstupného? Minimální výše odstupného je stanovena podle počtu odpracovaných let u stejného zaměstnavatele:
- Zaměstnanec dostane jednonásobek svého průměrného měsíčního výdělku, pokud jeho pracovní poměru u zaměstnavatele trval méně než jeden rok.
- Zaměstnanec dostane dvojnásobek svého průměrného měsíčního výdělku, pokud jeho pracovní poměru u zaměstnavatele trval alespoň jeden rok a méně než dva roky.
- Zaměstnanec dostane trojnásobek svého průměrného výdělku, pokud jeho pracovní poměr u zaměstnavatele trval alespoň dva roky.
- Minimálně dvanáctinásobek svého průměrného měsíčního výdělku musí dostat zaměstnanec, který dostal bez vlastního zavinění výpověď ze zákonem definovaných zdravotních důvodů.
Státní úřad inspekce práce
V případě, že zaměstnanec po svém odchodu ze zaměstnání odstupné nedostane, i když na něj má ze zákona nárok, měl by se obrátit s žádostí o pomoc na oblastní inspektorát práce.
Odstupné a podpora v nezaměstnanosti
Jestliže zaměstnanec dostane od svého zaměstnavatele výpověď z pracovního poměru a po výpovědní lhůtě mu zaměstnavatel vyplatí i odpovídající odstupné, tento bývalý zaměstnanec nemá automaticky nárok na podporu v nezaměstnanosti.
Od roku 2011 totiž platí, že ten, kdo má nárok na odstupné (i když by mu nebylo vyplaceno), nedostane po odpovídající dobu podporu v nezaměstnanosti. Podporu v nezaměstnanosti pak může tento člověk začít pobírat až po uplynutí doby, kterou pokrývá odstupné.
Výpověď ve zkušební době
Podat výpověď z pracovního poměru ve zkušební době může jak zaměstnanec, tak zaměstnavatel, a to z jakéhokoliv důvodu, nebo bez udání důvodu. Výpověď ve zkušební době musí mít písemnou formu, vhodné je tuto výpověď doručit druhé straně během pracovní doby.
Pracovní poměr zaměstnance, který je ve zkušební době, je ukončen ještě v týž den, kdy je mu ze strany zaměstnavatele dodána výpověď, nebo kdy on sám podá zaměstnavateli výpověď.
Omezení zaměstnavatele
Zaměstnavatel ovšem nesmí ve zkušební době zrušit pracovní poměr v době prvních 21 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance. Zákoník práce chce tímto omezením zabránit tomu, aby se zaměstnavatel mohl vyhýbat hrazení nemocenské svému zaměstnanci.
