Zákoník práce a dovolená

Každý zaměstnanec má nárok minimálně na čtyři týdny dovolené. Podle zákoníku práce určuje termín dovolené zaměstnavatel, mnohem ideálnější je ovšem vzájemná dohoda. Co dalšího zákoník práce o nároku na dovolenou a jejím čerpání uvádí?

Nárok na dovolenou

Nárok na dovolenou má podle zákoníku práce zaměstnanec, který u jednoho zaměstnavatele pracoval alespoň šedesát dnů během jednoho kalendářního roku.

Zaměstnanci, kterému nevznikl nárok na dovolenou za kalendářní rok, protože nepracoval v kalendářním roce u téhož zaměstnavatele alespoň šedesát dnů, náleží dovolená za odpracované dny v délce jedné dvanáctiny dovolené za kalendářní rok za každých dvacet jedna odpracovaných dnů v příslušném kalendářním roce.

Počet dnů dovolené

Každý zaměstnanec má nárok minimálně na čtyři týdny v kalendářním roce. Až osm týdnů za kalendářní rok však čerpají pedagogičtí a akademičtí pracovníci.

Náhrada za dovolenou

Zaměstnanec dostává po dobu svého čerpání dovolené náhradu platu ve výši svého průměrného výdělku. Tuto náhradu zaměstnanec dostane v obvyklém termínu své výplaty.

Čerpání dovolené

Podle zákoníku práce musí zaměstnavatel rozvrhnout čerpání dovolené tak, aby ji zaměstnanci mohli využít do konce kalendářního roku, ve kterém jim právo na dovolenou vzniklo. Jestliže během roku zaměstnanec nevyčerpá všechnu dovolenou, musí ji využít do konce následujícího kalendářního roku.

Další pravidla čerpání dovolené

Zákoník práce stanovuje i další pravidla čerpání dovolené. Zde je jejich přehled:

• Neurčí-li zaměstnavatel dovolenou do 30. června následujícího kalendářního roku, má zaměstnanec právo určit si čerpání dovolené sám.
• Nebude-li moci být dovolená vyčerpána ani do konce následujícího kalendářního roku proto, že byl zaměstnanec uznán dočasně práce neschopným nebo z důvodu mateřské či rodičovské dovolené, zaměstnavatel je povinen určit dobu čerpání dovolené po skončení těchto překážek v práci.
• Při poskytnutí dovolené v částech, musí alespoň jedna část činit nejméně dva týdny vcelku, pokud se zaměstnanec se zaměstnavatelem nedohodnou na jiné délce čerpané dovolené.
• Při sestavování rozvrhu čerpání dovolené musí zaměstnavatel přihlížet k provozním důvodům i k oprávněným zájmům svých zaměstnanců, jako je například péče o děti během letních prázdnin nebo společná rodinná dovolená.

• Hromadnou dovolenou může zaměstnavatel určit pouze tehdy, je-li to nezbytné z provozních důvodů. Hromadné čerpání dovolené nesmí činit více než dva týdny a u uměleckých souborů čtyři týdny v kalendářním roce.

Určení doby čerpání dovolené

Konkrétní dobu, kdy může zaměstnanec čerpat dovolenou, musí zaměstnavatel zaměstnanci povinně oznámit minimálně čtrnáct dnů před samotným nástupem na dovolenou. Platí to samozřejmě pouze v případě, pokud se se zaměstnancem nedohodne na kratší dobu.

Odvolání z dovolené

Odvolal vás někdy váš zaměstnavatel z dovolené, nebo vám náhle změnil dobu určenou k čerpání dovolené? Rozhodně to není nic příjemného (zvlášť, když jste měli například koupený zahraniční zájezd), ale vězte, že máte nárok na finanční odškodnění.

Zákoník práce totiž uvádí, že zaměstnavatel je vám v těchto případech povinen zaplatit všechny náklady, které vám v souvislosti s dovolenou vznikly.

Náhrada mzdy za nevyčerpanou dovolenou

Zaměstnanec může po zaměstnavateli podle zákoníku práce požadovat náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou pouze v jednom případě. A to v případě skončení pracovního poměru. V jiných případech nemá zaměstnanec na náhradu mzdy za nevyčerpanou dovolenou nárok.

Přerušení dovolené

Zákoník práce říká, že dovolená se zaměstnanci může přerušit především z těchto důvodů:

• Jestliže je uznán dočasně práce neschopným.
• Jestliže nastupuje na vojenské cvičení nebo výjimečné vojenské cvičení v ozbrojených silách.
• Jestliže ošetřuje nemocného člena rodiny.
• Jestliže zaměstnankyně nastupuje na mateřskou a rodičovskou dovolenou, nebo jestliže zaměstnanec nastupuje na rodičovskou dovolenou.

Kdy se dovolená nezapočítává

Do dovolené se nezapočítává svátek, který v době dovolené připadne zaměstnanci na pondělí až pátek. Podle zákoníku práce navíc nemůže zaměstnavatel nařídit, aby si na dobu dovolené vybral náhradní volno za práci přesčas nebo za práci ve svátek.